Jdi na obsah Jdi na menu
 


5 důvodů, proč si nepořídit zakrslého králíčka

23. 3. 2012

  • Když není milý a přítulný společník
Králíček je společenské zvíře. Když se mu člověk od malička nevěnuje a králíček tráví sám dlouhé dny v kleci (nebo puštěný na volno bez dozoru a výchovy) může se stát, že si na člověka nezvykne a bude se ho dokonce bát. Nebo že taky vyroste jako "dříví v lese". Když bude puštěný po bytě, aby se proběhl a bude se bát člověka, nebude možné chytit ho a umístit zpět do klece. Bude v to v podstatě takový čertík individualista. 
Králici jsou zvířata aktivní za soumraku, večer a nad ránem. Tehdy chtějí vybít nashromážděnou energii. Když bude králík zavřený v kleci, bude celou noc třeba hrabat nebo kousat mříže, lomcovat s klecí. Když bude volně v pokoji, kde spíte, bude Vám běhat po hlavě... Prostě se nevyspíte. Je ideální spát v jiné místnosti, než kde bydlí králíček.
  • Časově nenáročný tvor – jak se to vezme...

Králíčka jde s nadsázkou přirovnat k pejskovi. To také znamená, že potřebuje určitou pozornost. Člověk se mu musí denně věnovat, poskytnout mu výběh a být s ním v intenzivním kontaktu. Podle mého názoru je hodina denně v případě, že je králíček celý den sám doma, naprosto nedostatečná. Králíček se nesmí cítit osamělý, protože tím velice trpí. Zároveň je nutné, denně mu vyměnit vodu, seno a dát nažrat. Samozřejmostí je čištění záchodu apod. Nejnutnější péče zabere minimálně 15 min denně když nepočítáme čas, který králíčkovi věnujeme v podobě her, volného pouštění po bytě atd, které zabere minimálně další 4 hodiny denně. Pokud se králíkovi nemůžete mu věnovat dostatečně, je dobré mu hned nebo časem pořídit samičce vykastrovaného kamaráda a samečkovi (kterého musíme nechat vykastrovat) kamarádku. Ale pozor! Každý králík musí mít buď vlastní klec nebo opravdu velký výběh (např. jeden pokoj) Králíček je společenské zvířátko a s tímto vědomím si ho musíte pořizovat. Pokud chcete zvířátko, které je samotářské a není potřeba mu věnovat extra péči, pořiďte si křečka s velkou klecí. Ten si sám vystačí.

  • Když se nechová jako čistotné zvířátko

Králíček je mimořádně čistotné zvíře, vhodné pro chov v bytě. Jestli se zanedbá výchova, nebo prostě narazíte na „prasátko“, je možné, že si bude čůrat a bobkovat po celé kleci nebo dokonce po celém bytě a naprosto bude ignorovat připravený záchod. Když ho nebude úplně ignorovat, bude ho třeba neustále vyhrabávat a dělat binec v okolí.

V případě, že je králíček čistotný, může se jeho chování změnit v pubertě (cca 6 měsíců). Hormony dělají divy. Samečci i samičky (!!!) mohou začít značkovat náhle byt v horším případě močí (v lepším případě zanechávají malé nenápadné kapičky po bytě nebo příp. na majiteli :o), v tom horším stříkají moč po zdech do netušených výšek). V lepším případě budou zanechávat značkovací bobky v divokých obrazcích různě po bytě.

V období puberty se u králíčka začnou projevovat (více či méně, až neznatelně, případně vůbec – je to individuální) sexuální choutky. Probíhá to různě. Někteří králíčci jen překypují něhou a tíhnou v tomto období k majiteli. Další pouze krouží rozrušeni kolečka a osmičky kolem nohou, nebo se po nohách či rukách vrhají a jako pejsci simulují kopulační pohyby. Občas může toto milostné drama doprovázet lehké vášnivé kousnutí nebo štípnutí zoubky. Vhodné je zkusit ušákovi nabídnout náhražku (pevný míč přiměřený jeho velikosti, plyšák, PET lahev...). Někteří králíci se však ošálit nedají a upřednostňují jakožto vyvoleného svého majitele. Pokud je tato touha neutuchající, je to pro nás poměrně otravné (roztoužené oždibování taky není zrovna nic bezbolestného) a pro králíka poměrně vysilující a stresující. Jediným vhodným řešením této situace je kastrace. Kastrace musí být samozřejmě provedena zkušeným veterinářem (viz odkaz Veteriny) v inhalační narkóze. Zhruba do měsíce po provedení zákroku králíkovi hladina hormonů klesne a králík se zklidní. Jednak přestané své okolí sexuálně obtěžovat, a jednak, pokud značkoval močí a bobky, by se mělo upravit i toto chování.
!!! Důrazně nedoporučujeme poslouchat babské rady, které radí nechat králíka připustit. Pokud si králík zkusí, jaké páření doopravdy je, můžou se jeho projevy výrazně zhoršit a toto chování si může tak zafixovat, že už se ho nemusí zbavit ani kastrací.
Další oblíbenou pověrou je fáma, že samičku připuštění ochrání před rakovinou dělohy. Bohužel toto není opět pravda a samička zůstává i nadále ohrožena stejně jako samičky, které mladé nikdy neměly. Jedinou prevencí rakoviny dělohy je kastrace.

  • Umí si zažít určité principy a zvyky a změna může být problém

Králíček má rád řád a je schopen respektovat určitá pravidla. Ne každý králíček si lehce zvyká na změny. Někteří králíčci mohou náhlé změny prostředí - víc lidí v okolí, jiná zvířata apod. - považovat za nesmírně stresující. Stres může být pro králíčka smrtelně nebezpečný. Hodně záleží na povaze králíčka, na jeho důvěře k vám a vašemu vzahu k němu - někteří změny v okolí ustojí, jiní s tím mají veliký problém.
Přemístění klece, přestavění vybavení nebo změna typu podestýlky může být překvapivým problémem. I třeba přemístění záchůdku bude králíček pravděpodobně ignorovat a stále bude chodit dělat svou potřebu na místo, kde byl zvyklý. Králíčci jsou co se týče jejich teritoria, zvyklostí a potřeb velmi konzervativní a jen tak nějakou změnu nepřijmou.

  • Králíčka je možné vychovat jen částečně

Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. To znamená, že je možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání (reagoval na své jméno) nebo na zamlaskání zvlášť, ale neznamená to, že vás bude poslouchat jako pes. V období puberty (cca 6 měsíců) se může povaha králíčka změnit k horšímu. Z hodného tvorečka se stane anarchista, který začne porušovat zavedené zvyky.
Většina králíčků má tendenci (dříve či později) prozkoumat v bytě, co se dá. Během průzkumů narazí na neodolatelně zajímavá lákadla, jakými jsou např. kabely, boty, nábytek, koberce, květiny... Králíček se však nespokojí s pouhým pohledem, ale chce si občas tyto předměty pořádně „osahat“ a to zoubkama. Něco lze odnaučit, něco nikdy. V případě, že králíčkovi denně umožníme výběh, což považujeme za naprosto nutné, musíme počítat s tím, že i přes nepřetržité sledování králíčka se může stát, že něco okouše a zničí... Kolik toho bude záleží na tom, jaký je ničitel od přírody, jak ho vychováte, ale také kolik mu toho necháte v cestě :o). V zásadě platí, že pokojové květiny musí být umístěny do takové výše, aby k nim králík nemohl. Velká část pokojových květin je jedovatá a králíci je bohužel velice rádi požírají. Taky velice rádi vyhrabávají hlínu z květináčů. Dále musíte odstranit všechny kabely, ke kterým by se králík mohl dostat. Musíte je vést buď po stěnách, schované v lištách nebo v tzv. "husích krcích". Pokud dráty necháte jenom tak, může se Vám jednoho krásného večera stát, že se budete dívat na napínavou detektivku na své krásné nové velice drahé plazmové televizi, pak se ozve cvak! a budete zírat tak akorát do potemnělé obrazovky, protože Váš králík právě objevil kouzlo překousnutého kabelu. Samozřejmě jsou volně přístupné kabely pro králíka nebezpečné, protože ho proud může zabít. Poslední dobrá rada zní: uklízet si pečlivě oblečení a přestěhovat knihy, dokumenty a časopisy z nižších sfér Vašeho bytu do těch vyšších, protože ušáci moc rádi papír konzumují a na oblečení pak zase vyrábějí zoubky vkusné dírkované ozdoby. Což by ani tak nevadilo při okousání balíku papiru do tiskárny a dírkovaném ručníku, ale nepoměrně míň příjemné je najít okousaný sešit do školy, památeční kuchařku po babičce a rifle za dva tisice:)

Důležité upozornění:
Každý králíček je v podstatě jedinečná osobnost.
Existují hodní a čistotní králíčci, které není potřeba vůbec vychovávat a králíčci, kteří jsou celoživotní prasátka a zlobidla přes přísnou a důslednou výchovu od narození...
 

zdroj: www.kralici.cz